Den 8 . - úterý 3. srpen 2010

Abychom se odpočinuli ve vlaku, našli jsme si nějaký noční spoj směrem do Budapešti a sjeli jsme do Innsbrucku.Nechtěli po náš žádný příplatek a průvodčí nám ještě ochotně našel spoj do Itálie. V Innsbrucku bylo krásné čisté nádraží, kupodivu otevřené přes celou noc a nebyli tam žádní bezdomovci ani opilci a feťáci. Nabili jsme si baterky a o pár hodin později jsme nastoupili do vlaku do Verony. Z Verony jsme pokračovali do Benátek. Ve vlaku jsem se cítila jako doma v ČR :-) . Drncal hrozně, byl přeplněný k prasknutí, bylo tam hrozné horko… Stáli jsme na přeplněné chodbičce u dveří, kde bylo jen maličké okýnko, takže vzduch byl hrozný. O dveře do vagónu byl někdo opřený zevnitř, takže se nedaly otevřít. Na další zastávce jsme lidem ve vagónu vysvětlili, že potřebujeme taky nějaký vzduch a mezi dveře jsme dali krosnu, aby se nezavíraly. Od té doby bylo dýchatelno a díky průvanu i trochu menší horko.
Až během posezení v parku v Benátkách jsme se dočetli v knize 100 divů světa, že Benátky mají problém s přílivem turistů a chtějí ho omezit. Myslím, že jsou v té snaze úspěšní, tento pocit jsme měli už od té doby, co jsme vystoupili na nádraží. Úschovna zavazadel byla nejdražší co jsme zatím potkali a delší frontu před úschovnou jsme taky zatím nezažili. Tak jsme šli s krosnou,. Víceméně naslepo, protože mapa Benátek zdarma asi neexistuje, ale můžete si vystát dlouhatánskou frontu na tu za 2€. I přesto je v Benátkách zatím turistů tolik, že se v úzkých benátských uličkách mezi nimi člověk nemůže ani hnout... A to si neumím představit tu melu, kdyby část turistů nebyla na gondolách. Než jsme došli k náměstí svatého Marka, byli jsme dost utahaní. Bylo fajn, že jsme u náměstí sv. Marka objevili úschovnu zavazadel zdarma. Byla sice ověšena cedulemi, že si tam mohou bagáž uschovávat ti, co jdou do do baziliky a to maximálně na hodinu, ale personál byl v pohodě a nechal tak batohy každému na jak dlouho potřeboval.
Benátky jsou určitě krásné, domečky, uličky, mostíky přes vodní kanály, gondoliéři, to všechno vytváří speciální atmosféru, ale kvůli horku, krosnám a hlavně davům turistů jsme si ji nemohli moc vychutnat. Možná že by to bylo lepší někdy mimo hlavní turistickou sezónu...
Z Benátek Kapyho docela bolela hlava. Sedli jsme na vlak směrem na stanici Adria a hledali jsme nějaké malé tiché městečko, kde bychom mohli zakempit. Vystoupili jsme, když krajina vypadala, že by se tam dalo spát.Zmýlili jsme se ale... Všechny louky, lesíky a meze, kde by se dal stan postavit, byly oplocené. Zkusili jsme to tedy jinak. Zašla jsem se do městečka zeptat, jestli bychom si nemohli postavit stan u někoho na zahradě. Vyšlo to hned u první chaloupky. Rodinka bnyla mpoc milá, nejen že jsme si mohli na trávníčku za domem postavit stan, ale nechali nám i otevřené dveře dovnitř do koupelny, abychom se mohli osprchovat a dali nám dokonce i heslo na wifi internet.
K večeři jsme si ukuchtili špagety s kupovanou boloňskou omáčkou a mozarelou. Byly výborné.
V noci byla docela bouřka, ale to nám moc nevadilo, spalo se nám krásně