Do Štětína dorážíme s hodinovým, zpožděním a s obavami, že nám ujel vlak do Lübecku. Naštěstí na nás počkal.
Lübeck, který něžně nazýváme Libeček, je krásné hanzovní město. Místní obchodníci patřili k nejaktivnějším na Baltském moři, obchodovali ze severskými zeměmi, odkud dováželi dřevo, rudu, kůže a pryskyřici. Právě bohatí měštané se zasloužili o rozvoj města, v centru je ve stylu cihlové gotiky vystavěno pět kostelů s celkem sedmi velkými kostelními věžemi. My jsme se byli podívat v kostele Panny Marie vedle radnice. Hodně nás zaujala vnitřní výzdoba, okno zobrazující skoro samé smrtky a kostlivce, orloj, obrázky jak se kostel postupně stavěl a jak byl během druhé světové války bombardováním silně poškozen, a dokonce dochovaný roztříštěný zvon, který se během tohoto bombardování a následného požáru kostela zřítil z kostelní věže. Během druhé světové války totiž na Lübeck bylo shozeno 300 tun bomb a město bylo 32 hodin v plamenech. Občané ale staré jádro dokázali opravit tak krásně, že je město zařazeno na seznamu památek UNESCO. Na náměstí kromě kostela také stojí zajímavá radnice obložené glazovanými cihlami. Dáváme si poslední oběd ve finančně relativně dostupných zemích, půlku grilovaného kuřete, a nastupujeme na vlak do Kodaně. Ani nevíme jak, octli jsme se na trajektu z německého Puttgardenu do dánského Rodby. Na trajekt jsme totiž zničeho nic najeli s celým vlakem a během chviličky jsme vypluli.
V Kodani prší a města, kde prší, si neprohlížíme :-). Hlavně nás zlákala možnost okamžitě přesednout na rychlý vlak do Stockholmu a hned dnes se tak přiblížit k poslednímu velkému cíli naší cesty, k Narviku. Při nástupu nás dánská průvodčí upozorňuje, že bychom měli mít rezervaci, ale ať si to vyřídíme v Malmö se švédským průvodčím, že ona dál nepokračuje. Vláčkem přejíždíme nejdelší most v Evropě, který překlenuje 22 km moře mezi Kodaní a švédské Malmö. Při cyklovýletu po Švédsku před pár lety jsme tento most obdivovali ze souše a je hezký pocit se po něm konečně i projet. Vlevo moře, vpravo moře, pod námi moře, nad námi dálnice pro auta...
Švédský průvodčí se ptá, zde máme rezervaci, říkáme, že ne, ale naštěstí nad tím mávl rukou a stačil mu Interrail. Naše místo měl rezervované nějaký Švéd ale řekl, že si půjdesednout jinam a přijde nás vyhodit jen kdyby bylo ve vlaku moc lidí. To se naštěstí nestalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat