Dráhy asi dostaly starost o mé zdraví a naordinovaly mi pořádně se vypotit. V Bulharsku ve Staré Zagoře (ktrerou jsme přejmenovali na Starou Bačkoru) přestupujeme na bulharské lokálky, které jezdí šíleně pomalu a nejsou klimatizované. Na Internetu jsme se dočetli, že v Istambulu včera bylo 36°C. Cesta na sever nás ale moc nezachránila, ve Varně má být dnes také 36°C, a Bukurešti dokonce 38. Dokonce ani Budapešť na tom toho dne nebyla o moc lépe: 34°C. (pro zajímavost, v Praze prý dnes bylo 19°C).
V Bulharsku se píše azbukou, se kterou jsme celkem bojovali. Na internetu jsem si stáhla přepis hlásek, ale pořád jsem slabikovala jak prvňáček. Některé názvy vypadaly v azbuce dost zajímavě. Varna se píše "Bapha" a třeba město Ruse se píše "Pyce". Bulharština je slovanský jazyk, sice má blíž k ruštině než k češtině, ale když jsme mluvili česky, občas jsme se i domluvili.
V Bulharsku, jako v jediném státě co jsme zatím projeli, mají na každém větším nádraží wifinu. To nás opravdu překvapilo. další wifina zdarma byla ještě v Istambulu u mešit. Zvláštní, čekali jsme ji spíše v západní Evropě...
Než jsme se dokodrcali těch pár kilometrů (asi 250) do "Bapha" (s něplánovanými přestupy), byl už skoro večer. Oproti Francii, Itálii nebo Rakousku to tu jezdí hrozně pomalu, před Starou bačkorou jsme pro zajímavost vyndali GPSku. rychlost se pohybovala cca od 20 do 40 km/h.
V posledním vlaku jsem zjistila, že jsem při nějakém přestupu ztratila mobila.Zkoušela jsem se ptátna nádraží, ale zjistila jsem, že institut "Ztráty a nálezy" funguje jen v rámci jednoho nádraží a po dlouhém přemlouvání mi zavolali na konečnou vlaku do "Pyce", kde jsem ho asi ztratila. Prý ho tam nenašli. Zkoušela jsem na mobila psát anglické SMS a volat na něj, vyzváněl, ale nikdo to nezvedal.
Na nádraží nám několik paní nabízelo ubytování na privátě. Mapu města jsme dostali malou černobílou a jak jinak než v azbuce... Směnárny už měly zavřené, a eura ani kreditky nikde moc nebrali, tak jsme si nemohli koupit nic k jídlu...
S bagáží jsme došli na pláž. Pláž byla celkem pěkná, jenom mohla být trochu více uklizená. Moře ale bylo krásně čisté a neobyčejně teplé. Naštěstí byly i velké vlny takže sem se mohli i trochu vyblbnout. A byly na ní i sprchy! Hurá, ty už hrozně potřebujeme, obzvláště po tom Istambulu a pocení ve vlaku...
Nakonec jsem se dovolala na ztraceného mobila, ale ta paní na druhém konci neuměla žádný jazyk, co umím já, tak jsme se pořád nemohli domluvit. Nakonec jsem jedné mladé Bulharce na pláži vysvětlila, o co jde a poprosila jsem, jestli by té paní mohla zavolat. Takže mobil má nějaká uklízečna na nádraží v Samoil a mám si pro něj zítra přijet.
Konečně nacházíme na pláži bar, který má wifinu a bere eura. Zjišťujeme spojení na příští den a dáváme si něco k pití. K jídlu tam nic nemají, ale nakonec jsme je přemluvili, aby nám rozměnili na bulharskou měnu (Leva). Jedna leva je asi 2 Eura nebo cca 13 Kč. Zašli jsme si na večeři, každého to stálo asi 70 Kč. Dali jsme si špagety a hrozně dobré zapečené brambory s kuřecím masem.
Rozhodli jsme se spát na pláži. Ani jsme nevypadali moc podezdřele, ač už bylo po půlnoci, pláž byla plná mladých lidí, kteří zde posedávali, polehávali a nakonec jsme zjistili, že tam i někteří z nich po pikniku přespávali. Neviděli jsme tu ale žádné bezdomovce, opilce ani žebráky.
Žádné komentáře:
Okomentovat