Miluju spaní na pláži, když mě brzy ráno začne šimrat sluníčko, ať se podívám, jak hezky vychází nad mořem. Obloha hrála všemi barvami... Zase usínám...
Když jsem se vzbudila podruhé, už bylo docela horko. Rychle jsme se převlékli do plavek a šli si zaplavat. Sice už nebyly tak hezké vlny, ale voda pořád byla krásně teploučká. Vyprala jsem si nějaké oblečení, uschlo za chvilinku. K obědu jsme si koupili pizzu.
Kolem druhé jsme nastoupili do vlaku a jeli pro mobila. To byla ta méně příjemná číst dne. Ve vlaku bylo šílené horko, jel pomaličku a drncal tak, že si člověk nemohl ani číst, písmenka se jen míhala sem a tam...
Po mnohých útrapách a dvou nechtěných přestupech jsme dorazili do Samuil. V posledním vlaku byl hrozně fajn průvodčí, mluvil anglicky a zajímal se, co dva cizinci pohledávají v takovém zapadákově. Když jsme mu vysvětlili naše lapálie s mobilem, zavolal té paní a řekl jí, v kolik a na které nádraží přijedeme, takže mi mohla rychle vrátit mobila a my jsme hned stejným vlakem pokračovali do "Pyce".průvočí měl i celkem přehlet o tom, co kam kdy jezdí a byl schopen nám lépe než ve Francii na informacích na hlavním nádraží. Taky bylo fajn, že na některých nádražích vlak zastavil na pár minut, aby si lidi mohli dojít doplnit vodu do lahví. Přes tato pozitiva byla cesta rozpáleným pomalíkem pekelná...
V "Pyce" jsme si koupili za zbytek bulharských peněz zmrzliny a studené pití. Na nádraží - jak jinak - byla wifi zdarma a zásuvka v čekárně, takže se nám na noční vlak do Bukurešti čekalo příjemně.
Žádné komentáře:
Okomentovat