V noci nás naštěstí vláčky nebudily a když ráno začaly jezdit vláčky a chodit lidi, sbalili jsme spacáky a jeli jsme zpět do Krakova. Cestou do Istambulu nám jedna Australanka říkala, že Krakov je nejhezčí město, co kdy viděla. Zas tak vysoko bychom ho sice neumístili, ale líbilo se nám. Až na nádraží... To se skládá znadzemního kolejiště a podzemních chodeb. V některých se prodávají jízdenky, v jiných je úschovnazavazadel, toalety, obchůdky s občerstvením. To by ještě nebylo nic divného, ale tyto podzemní chodby nejsou navzájem propojené, takže aby se člověk dostal z jedné do druhé, musí vylýzt na nástupiště a sejít dolů po těch správných schodech. Prostě hrozný bludiště... Na úschovnu zavazadel jsme potřebovali polské zloté, (Ty věčně se střídající měny už nám začínají pomalu lézt na nervy, člověk v každém státě hledá směnárnu a druhý den je jinde a zase si nemůže koupit ani suchou housku. Velké plus pro Euro...) Na nádraží jsme potkali směnárnu, ale tak zlodějské kurzy jsme ještě neviděli. Za 100 € dávali 300 zlotých, ale 100 € člověk koupil za 400 zlotých. Kurz koruny byl ještě horší a u maďarských forintů se cena za nákup a prodej lišila o sto procent. Kapy tedy šel do města hledat jinou směnárnu. Našel jednu, kde kurz koruny a polskeho zlotého sice byl také hrozný, ale kurz eura a zloteho uz byl celkem přijatelný. Když jsem měli peníze, mohli jsme konecne uložit batohy do úschovny a vyrazit na snidani do místního nákupního centra. Když jsme si sem chtěli dojit na záchod, zjistili jsme že v místním nákupním centru vládne polská dynastie Hajzlbáb, které nikoho nechtějí pustit na záchod s tím že se WC otevírá až za pár minut, za pár minut ale prohlásí, že měly na mysli WC v jiném poschodí (ano, v tom, ze kterého nás předtím poslala jiná členka dynastie právě sem...)
Konečně jsme vyrazily do města. Po dlouhé době jsme si užívali středoevropské pozdně letní počasí, kde sluníčko sice příjemně hřeje, ale nepálí a člověk se celý den jen nepotí. Prošli jsme příjemným parčíkem, zašli jsme do íčka pro plánek města a za chvilku jsme byli na Velkém Rynku. Pořád jsme potkávali spoustu kostelů a kostelíků, jen v nejužším historickém centru jsme jich podle mapy napočítali 17 (a asi 16 muzeí). Na náměstí jsme si prohlédli historickou Soukenici - podlouhé kryté tržiště, kde se prodávalo sukno, ještě v dobách, kdy byl Krakov hanzovním městem. V soukenici nás zaujaly obrázky jak se různé budovy i celé město postupně rozvíjely, přistavovaly, zvětšovaly a zdobily. Začínali jsme potzkávat podezdřele mnoho skautů v krojích a když jsme přišly na mši do kostela Panny Marie na Rynku, byl kostel plný skautů. Zjistily jsme, že jsme se octli na slavnostní mši u příležitosti 100 let skautingu v Polsku. Mimochodem, v tomto kostele je největší gotický oltář v Evropě, má rozměry 11 na 13 metrů.
Po mši jsme se šli podívat na hrad Wawel, kde Poláci pochovávají své náradní hrdiny, světce a panovníky. Krakov totiž do 16 století byl hlavním městem Polska. Nejnovější hrob na hradě patří Lechu Kaczinskému a jeho manželce, kteří zemřeli letos při letecké katastrofě u Katyně. Papež Jan Pavel II, který žil v Krakově, je sice pochovaný v Římě, ale na hradě Wawel má alespoň sochu. Tuto velkou polskou osobnost zde připomíná i univerzita, kterou po něm pojmenovali, různé pamětní desky a také informační centrum věnované vznikajícímu centru Jana Pavla II „Nebojte se“.
Cestou zpět k nádraží jsme se ještě zašli podívat na náměstí zaplněné skauty, kteří vztyčovali vlajku a zahajovali oslavy stoletého výročí. Zašli jsme se najíst do KFC v nákupním centru a asi za hodinku se KFCa podobné podniky zaplnily vyhládlými skauty...
Najezení jsme vyrazily do Varšavy. Ta je sice hlavním městem Polska, ale nei moc zajímavého tam není. Všechny historické budovy tam byly zničeny za 2. světové války a ak v centru stojí jedna monumentální socialistická stavba a pár mrakodrapů. Nádraží zde mají stejně nepřehledé jako v Karkově. Došli jsme si koupi nějaké zásoby jídla do drahé Skandinávie a pak jsme nočním vlakem vyrazili na severozápad do polského Štětína. Ve vlaku jsme se tentokrát docela vyspali. Ve druhé třídě nejde rezervovat místenky, takže nás v noci žádní místenkáři nebudili.
Žádné komentáře:
Okomentovat