Noční okukování sluníčka nás asi unavilo, vzbudili jsme se až kolem desáté hodiny dopoledne. Uvařili jsme si snídani a vyrazili jsme do města koupit něco k jídlu. Norské ceny jsou ale šílené, i v českých korunách by nám zboží přišlo trochu drahé. Jenže jedna norská koruna je za víc než tři naše. Koupili jsme si pár „lebek“, chleba v přepočtu za 75 Kč a jedinou celkem levnou věc, co tam měli – brasmborový salát, kde bylo víc majonézy než brambor. Alůe jako pomazánka na chleba to celkem šlo. (Abych jim nekřivdila, celkem levná ještě byla kilová marmeláda, ale tu se nám nechtělo vozit). V obchodě nás zaujaly rybí koláčky a rybí puding.
Železnice do Narviku byla postavená, aby se po ní převážela ruda z Kiruny do přístavu. Z Narviku ale železnice při norském pobřeží nepokračuje, nejbliží Norská železnice vede z 270 km vzdáleného Fauske. Autobus stojí v přepočtu asi 1200 Kč, takže jsme se rozhodli tuto mezeru přestopovat. Zprvu se nám to zdálo snadné – z Narviku až do Fauste vede silnice E6, která nemá moc odboček. Norové ale moc nechtěli zastavovat a asi až čtvrtým autem jsme se dostali k dobré benzínce, kde se dalo ptát lidípřímo. Jeden týpek nás odsud zavezl asi 70 km daeko na místo, odkud se dalo pokračovat jen trajektem. Ten jel až za více než hodinu, takže jsme se ptali čekajících řidičů, jestli by nás někdo nesvezl na jih. Nakonec jsme se domluvili se sympatickou blondýnkou, která jela za svým přítelem fotbalistou podívat se na zápas.
Žádné komentáře:
Okomentovat