Začali jsme bazilikou sv. Petra. Ve frontě dovnitř jsme se báli, jestli nás tam pustí. Člověk musí mít zahalenmá ramena a kolena, takže jsem kvůli tomu měla na sobě zavinovací sukni. (V katedrále posloužila dobře, ale při chození po městě se pak ve větru pořád rozvinovala a jinak mě trápila.) Kapyho tam v kraťasech pod kolena také pustili. Na cedulích měli nakresneno, že s nožem se dovnitř nesmí. Procházello se bezpečnostními rámy a skenovali batohy. Měli jsme strach, protože jsme v batohu měli zavírací nůž na namazání chleba. Naštěstí si ho na scaneru nevšimli.První dojem z baziliky byl, že je menší než jsme čekali. Ale to bylo asi jenom kvůli porovnání s ostatními katedrálami, kde jsme byli. Do katedrály se prý vejde 60 tisíc lidí a jen kopule je 132 metrů vysoká.
Hodně se nám líbilo, že výzdoba (sochy, nápisy) byla hodně velká, takže narozdíl os spousty maličkých dekorativních prvků v gotických katedrálách zde člověk na všechno dobře viděl. Zajímavá byla deska se jmény a letopočty všech papežů od sv. Petra po Jana Pavla II. I v bazilice sv. Petra byl prostor určený pro osobní modlitbu, tentokrát hlídaný ostrahou, aby tam nikdo nechodil fotit a rušit.Nasvačili jsme se u Andělského hradu - původně hradu a mauzoela císaře Hadriána, později jedniného vstupu do Vatikánu.
Na Římě se nám líbí spousta fontánek s pitnou vodou. V horkých dnech tak má člověk možnost se osvěžit. Jen se divíme, že z nich voda tryská neustále a ne nějak po otočení kohoutku/zmáčknutí tlačítka. Asi mají vody dostatek.
Ke Koloseu chceme dojet autobusem. Bohužel se nám nepodařilo pochopit Římský dopravní systém a zřejmě jsme vždycky jeli na druhou stranu než jsme chtěli. Horším autobusem než v Římě jsem asi nikdy nejela, tlumiče asi už neměli žádné a po kostkách jezdili rychlostí, jako by to byla hladká asfaltová silnice. Třáslo se to se na všechny strany, podle kraválu jsme tipovali, že se autobus za chvíli rozpadne a je nám záhadou jak jsme dokázali se z té jízdy nepozvracet :-).
Vystoupili jsme u Circu Maxima a podél římských památek jsme došli ke Koloseu.
Z venku jsme nahlíželi do jeho útrob a v duchu jsem viděla scény z Quo vadis, hladové lvy, spoutané křesťany připravující se na smrt, krvežíznivého císaře a přihlížející dav Římanů.Fontána di Trevis byla krásná, chladivá a tak obležená truristy, že nechápu, jak jsme se mohli dostat až k ní.
Večer jsme šli na mši zpátky do Svatopetrské baziliky. I tentokrát jsme dovnitř propašovali nůž. Když jsme ostraze říkali, že jdeme na mši, připadala jsem si jak nějaká VIP, kdo se zná s prezidentem nebo králem. Všechny dveře byly najednou otevřené, s úsměvem nás pouštěli az zábrany a usazovali na volné místo.
Večer jsme si uvařili zase těstoviny s kupovanou omáčkou a parmezánem. Omáčky na těstoviny tady umí :-)
Z Říma odjíždíme před půlnocí. Naše další plány byly dojet do Bari, přeplavit se trajektem do Řecka a pokračovat do Istambulu. Plány se ale trochu změnily, jak ukáže další den.
Žádné komentáře:
Okomentovat