Trochu jsme se prospali a před desátou jsme byli na místě. Jenže skoro hodinu jsme se zdrželi s ukládáním batohů. Zavazadlo se mělo uložit do kovového boxu, který měl odjet kamsi do útrob nádraží, a nám měla zůstat magnetická kartička pro vyzvednutí. Jenže naše krosny byly moc dlouhé, tak jsme je museli částečně vybalit a vyházet do boxu… Jenže box nechtěl nikam odjet a místo toho se po pár minutách čekání vždy otevřel a vrátil nám peníze. Chudák drážní zaměstnanec, kterého jsem nakonec přivolala na pomoc, u našeho boxu strávil také dost času, restartoval systém a utěšoval nás, 
že z Kolína nakonec určitě uvidíme víc než tento pekelný stroj. Nakonec jsme všechny věci přeskládali do méně zpupného „portálu“.Zbavili jsme se krosen a mohli jsme vyrazit za krásami města. Když jsme vyšli z nádraží, stáli jsme přímo před Kolínským dómem, podle některých prospektů nejnavštěvovanější památkou Německa. Dóm byl moc krásný, tatínkovi jsme vyfotili obrovské varhany. Ještě trochu jsme se prošli po Kolíně, moc se nám líbil ještě jeden kostel na románských základech, který byl za války hodně poničen a pak znovu dostavěn. V kryptě, která vypadala původní, bylo místo vyhrazené na tichou modlitbu.
Hodně času jsme strávili u Rýna pozorováním lodí. Nadchla nás originální fontánka – brouzdaliště, která vznikla napuštěním vody na hodně hrbolatý chodník. Člověk přes ni mohl přeskákat po kamenech, které vypadaly jako pozůstatky z nějakého rozpadlého kostela, na některých byly vytesané ornamenty.Z Kolína jsme pokračovali do Amsterdamu. Ten jsme si ale moc neužili. Cena za nechání krosen ve skříňce se nám zdála moc vysoká a už se blížil večer, tak jsme předpokládali, že se ve městě příliš nezdržíme a vzali jsme krosny s sebou. Naproti nádraží v informačním centru jsme si chtěli jako obvykle vyzvednout plánek města, ale stál 2,50 €, což nám přišlo absurdní. Zpoplatněné byly i veškeré informační brožurky o městě. Ve většině měst bývá obojí zadarmo nebo za symbolickou částku. Zjistili jsme, že v Nizozemí se nesmí spát ve stanu mimo kempy, chvíli jsme uvažovali, že do nějakého zajedeme. V íčku nám poradili, že v blízké knihovně je internet zdarma, tak jsme tam zašli vyhledávat ceny kempů a další spoje. Táhnout se do kempu se nám nakonec už moc nechtělo, a skoro všichni na netu psali, že když se snažili být v Nizozemí přes noc venku, měli problém s policií. Belgie by na tom podle netu měla být líp a ve Francii je prý povoleno spán kdekoliv, kde to není vysloveně zakázáno – a takových míst prý moc není. Nakonec jsme se rozhodli, že na nás Amsterdam neudělal dobrý první dojem a že se zajedeme podívat někam jinam, kde si turistů víc váží a nesnaží se je tolik oškubat :-).
Z Amsterdamu v noci odjíždělo jen minimum vlaků, tak jsme šli zpátky na nádraží, abychom stihli spoj do Bruselu. Z města jsme tedy viděli jen pár loděk, vodních kanálů a z dálky pár coffeeshopů. Na nádraží jsme potkali dvě Češky, maminku s dcerou, které taky jezdily na interrail. Amsterdam se jim líbilo, ale taky jim přišel vyděračský a stěžovaly si na přístup zaměstnanců nádraží, kteří informovali cestují jen velice neochotně. Teď mířily do Paříže přes Brusel, tak jsme měli společnou cestu. Ve vlaku jsme si vyměňovali zkušenosti, jak to v které zemi funguje s jízdenkou interrail, příplatky, kvalitou vlaků atd.Vystoupili jsme na nádraží Brusel Central a snažili jsme se najít, odkud jezdí vlaky do Paříže. Zjistili jsme, že tam odsud nejezdí, a uklízeč nám poradil, že musíme na nádraží Brusel Midi. Spolu s námi čtyřmi ještě špatně vystoupili další dva kluci z Čech, kteří cestovali na interrail do Barcelony. Takže nás najednou bylo 6 ztracených Čechů :-). Naštěstí mezi těmito nádražími byla hodně frekventovaná doprava příměstských vlaků, takže jsme za chvilku byli na správném nádraží. Měli jsme v úmyslu jet do Paříže rychlovlakem TGV, na který bychom podle prospektů měli připlácet 3€ k naší jízdence. Měl by být v Paříži ráno. Na nádraží nám ale řekli, že jsou tyto rezervace pro zákazníky s interrailem vyprodané asi na 3 dny dopředu a že do Paříže stejně jezdí jen společnost Thalys, kde se za rezervaci připlácí 40 € a poradili nám nějaký spoj lokálkami s pěti přestupy, který by byl v Paříži až odpoledne. I rezervace na TGV na jih Francie, kam měli cestou do Barcelony namířeno kluci, byly vyprodané. Kluci, kteří nejeli s interrailem poprvé, řekli, že prostě nastoupí a uvidí, že to Francouzi většinou moc nehrotí a i kdyby nás vyhodili na další stanici, je to u TGV dost daleko a bude odtamtud lepší spojení než z Bruselu. Nám nakonec přišlo taky lepší být v jednu odpoledne u Středozemního moře než ve čtyři odpoledne v Paříži, kde zase nebudeme mít kde spát, tak jsme se rozhodli nastoupit taky. Maminka s dcerou se rozhodly jet lokálkami do Paříže, protože už měli poslední dny cestu a už se jim několikrát nepodařilo se do Paříže dostat.
Žádné komentáře:
Okomentovat