Ještě si skočím k Oskarovi pro ČiliChilli. Přináším dva výtisky s povzbudivým tématem čísla Dovolená jako peklo :-) . První část cesty – z Prahy na hranice – si musíme zaplatit zvlášť, protože jízdenka Interrail platí do všech Evropských zemí kromě vaší domovské. První úseky cesty nás docela baví, okukujeme krajinu za Prahou a později labské pískovce. Přestupujeme v Děčíně a na hraničním přejezdu Schöna naše jízdenka získává první „zářez“ – musíme vždy vyplňovat vlakem odkud, kam a kdy jedeme. V Bad Schandau čekáme na EC do Hamburku. Jdu na pokladnu zjistit, jestli musíme platit příplatek za vlak vyšší kvality, jak píší v informačních materiálech k jízdence. S radostí se dozvídáme se, že ne. Menší radost ovšem máme v Hamburku. 
Naše plány prohlédnout si večerní Hamburk a v půl jedné pokračovat nočním vlakem do Kolína nad Rýnem nevyšly, protože noční vlaky se musí rezervovat a už tam není ani jedno místečko. Co se dá dělat, pojedeme až v půl páté ráno.Hamburk je hezké přístavní město. Historické domy a kostely v centru jsou všechny z červených cihel, a přestože se mi na obrázcích cihlová gotika nikdy moc nelíbila, naživo mi přišla opravdu hezká. V Hamburku se čile staví i nové domy, ale i moderní architektura hezky ladí s tou historickou, využívá prvky inspirované přístavem, lodí, vlnami na Labi a často je doplněná i červenými cihlami.
Když se setmělo, rozsvítily se různě po městě modré neony – na moderních budovách, na věžích kostelů, místo některých pouličních lamp, dokonce na ramenech jeřábů…Na nádraží už se nám tak moc nelíbilo, sedačky byly designované tak, aby se na nich co nejhůř sedělo a aby se na nich hlavně nedalo spát, i z okolí nádraží byly lavičky pečlivě vymýcené. Nejútulnější místo na nádraží nakonec bylo v mekáči, který měl otevřeno nonstop. Dali jsme si kafčo a mohli jsme tam zůstat asi 3 hodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat